Jaké je moje tělíčko?

Už je čas se více věnovat detailům. A to jak v rámci předmětů, tak i v rámci vlastního těla.

Při oblékání, přebalování, koupání můžeme děťátku ukazovat, z jakých částí se skládá jeho tělo. Některé části nevidí, ale jen cítí (oko, ucho, nos, pusinka), proto je dobré si stoupnout před zrcadlo nebo je ukazovat na panence, medvídkovi nebo na sobě samém – například: Štěpánek má nosánek a maminka má také nosánek, Štěpánek má očičko a maminka má také očičko.

Vysvětlete říkankou, co se s částí těla dělá – například: ručička tleská, mává,… Pokud použijete ještě zábavnou říkanku, bude to pro dítě zajímavější.

Můžete zkusit například tyto: 

     Štěpánkova ručička, je tak malá maličká. 

     Má pět drobných prstíčků, ty pohladí mamičku. 

     Pusi, pusi, pusinka, jak je krásná, malinká, 

    pusi, pusi, pusinečka, je toho mého synečka. 

     A ten malý nos, to je pěkný kos, 

    všechny vůně honí … co to tady voní? 

    Hlídají ho očička, i když už jsou maličká.

     Na ty krásné nožky, dáme teď ponožky, 

     pak je vsunem do botičky a půjdeme na lodičky. 

     Tenhle malý pupík, to je pěkný lumpík, 

     ten se pořád schovává, nikdy nám nezamává, 

     kdepak je, kdepak je? 

     Ručičkami tleskáme, ručičkami máváme, ručičkami hladíme …                             

(vždy úkon proveďte).

Zkuste si vymyslet nějakou vlastní říkanku – volte jednoduchá slova, a pokud bude říkanka delší, pak by se měla slova opakovat. Propojte říkanku s pohybem a zpomalte, aby dítě vše zaregistrovalo a brzy se k vám samo přidalo. 

Po nějaké době můžete zkusit už otestovat, jestli dítě pozná samo, kde má očičko (atd.), pokud se ho na to zeptáte. Opět nezapomeňte vždy pochválit, pokud odpoví správně nebo ho povzbudit k dalšímu hádání, pokud se to tentokrát nepovedlo.  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *