Kdopak je v tom zrcadle?

Umožněte dítěti první seznámení se svým tělem – jak to vypadá, když něco udělá – nohou, rukou, hlavičkou… a co u toho dítě prožívá. Zvědavá miminka prostě milují zrcadla. A stejně tak i větší batolata.

Už Marie Montessori vnímala zrcadlo jako důležitý zdroj poznání. Proto se v místnostech, přizpůsobených metodám pedagogiky Motessori, dává na zeď dětem zrcadlo. A to tak, aby i ti nejmenší děti mohly pozorovat sami sebe. Zrcadlo je tedy u země, vedle nej je podložka s miminkem na bříšku. Jeho zvědovast mu nedá a trénuje, pozorováním sebe samo, tzv. pasení koníčků.

Vezměte děťátko před velké zrcadlo, aby se vidělo pokud možno celé.

Pak dělejte sami různé pohyby – mávejte rukama, kývejte a točte hlavou, mlaskejte, otevírejte a zavírejte pusu atd. Pak dělejte pohyby i s dítětem a seznamujte ho s jeho tělem.

Ukažte mu na nosánek a dotkněte se ho a přitom řekněte: tady má Štěpánek nosánek, pak si ukažte na svůj a řekněte: tady má máma nosánek. Takto můžete pokračovat a seznámit ho s obličejem, ale i s ručičkami, nožičkami, kterými mu zároveň budete pohybovat, když se o nich zmíníte. 

Dítě si touto hrou lépe propojí vizuální stránku s hmatovou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *